Tři kamarádi, kteří se znali z VŠE, z kolejí a z hospody se rozhodli, že využijí malou část svých zasloužených prázdnin k společnému přechodu hřebene Nízkých Tater. Jelikož se při vzájemných rozhovorech v restauracích navzájem ujistili, že jsou to tvrdí chlapi, zvolili jako termín září, kdy je v Nízkých Tatrách vážně hnusně. Výlet na trase Praha - Poprad - Telgárt - Andrejcová - Ramža - Chata M. R. Štefánika probíhal velmi poklidně až téměř romanticky. Po přenocování na chatě M.R. Štefánika jsme dobili Ďumbier a v klidu došli na Kamennou chatu (tento moment byl pro budoucí vývoj celé Fugy velmi důležitý). Zde jsme pomohli místním chatárům přenést kadibudku, za což jsme k našim pivům dostali ještě rum. Po chvilkovém poklábosení jsme vyrazili dál. Venku mezitím padla mlha a do napadaného sněhu začalo slušně pršet. Cestička byla zapadaná sněhem a tudíž nebyla vidět, tyče byly ukryty v mlze, v botách příjemně čvachtalo a naše (tenkrát ještě velmi nekvalitní) bundy moc deště nedokázali zadržet. Po asi 4 hodinách bloudění po hřebeni jsme totálně mokrý šťastně objevili začátek cesty k chatě Ďurková. Rozvinuli jsme rojnici a úplně promrzlou chatu jsme nakonec našli. Zatopili jsme, uvařili hodně grogu, zavrtali se do spacáků a ráno jsme zbaběle hřeben opustili. I tak jsme se cítili jako hrdinové, kteří přežili. Během bloudění po hřebeni, v tom strašném nečase, jsme učinili důležitý poznatek - člověk si velmi uleví, pokud použije sprosté slovo. Ale jelikož jsme slušně vychovaní mládenci stanovili jsme hranici, kdy je možno (nutno) taková slova používat - 1500 m.n.m.. Proto jsme posléze naší akci nazvali Hrubost a odstartovali tím pěknou a dlouhou tradici této akce.

Thoro